Včera jsme zkoušeli halekat na Fuji-san, dnes si nás užila Jokohama. Hostila nás tamní Ferris University a její rozsáhlý dívčí sbor. Odpoledne jsme s nimi a s dalšími dvěma sbory ze soutěže – běloruskou Polifonicou a chlapecký sborem z Hong Kongu – prožili workshop s významným americkým sbormistrem a členem poroty Antonem Armstrongem.

Každá soutěž s sebou nese specifické zákulisí. My jsme si od sobotní noci, kdy nám zavolal umělecký ředitel soutěže a sdělil, že jsme sice kategorii Youth nevyhráli, ale díky zakročení jednoho z porotců postupujeme do Grand Prix, kladli otázku, kdo to byl. Po těch pár dnech v do jisté míry strnulém, ač krásném Japonsku člověk pochopí, že to je vlastně taky vítězství. Jednoduše řečeno tato země nedělá výjimky. Nic nejde, nic se nesmí a na vše se velmi přísně dohlíží. To, že někdo dokázal přimět porotu a hlavně pořadatele, že v GP nebude soutěžit 7, ale 8 sborů, je takový malý zázrak. Už byly natištěny hodnotící lístky, program soutěže, který se tu dodržuje na minuty, se najednou narušil o dalších 8 a půl, musel se změnit rozvrh v zamluvených zkušebnách, jízdní řád festivalových autobusů, počet míst pro diváky v sále během vyhlášení, kterého se mohly účastnit jen sbory soutěžící v GP (ostatní se dívali v hale na živý přenos jako vy doma). Kdo s celým tím kolosem dokázal pohnout? Po dnešku si myslíme, že známe odpověď.

Workshop byl skvělý a pak už jsme si jen užívali krásný koncert jako zlatou tečku za festivalem. I v Jokohamě jsme sklidili nádherné ovace. Pan Armstrong se nám opakovaně poklonil a chlapci z Hong Kongu budou mít noc plnou snů o nádherných dívkách s krásnými hlasy odněkud ze srdce Evropy, z Karviné… a už už upínají oči na Google Maps na displejích svých smartphonů.

Fotky najdete na našem instagramu a facebooku.