Volný den před čtvrtfinále jsme prožili poznáváním, pro některé z nás připomenutím, okolí Petrohradu. Vydali jsme se do Kateřinského paláce – Carského sela. Toto letní sídlo carské rodiny má svůj velký půvab i pod sněhem.

Když se tak zvaný Velký sál, plný zlata a zrcadel, rozezněl českou písní Hoj, hura hoj, byl to nádherný pocit. Takový pozdrav jeho historie nepamatuje. Díky výborné ruské průvodkyni, která nás všude uvádí jako nejvýznamnější delegaci, trávíme v Jantarové komnatě, kterou v sezóně prochází výpravy ve dvouminutových intrvalech, přes deset minut, abychom mohli pocítit blahodárný vliv jantaru. Vzpomínám si na první návštěvu Ruska se sborem, kdy jsme přes něj putovali v roce 1985 na festival do japonské Shisuoki. Tenkrát ještě studentka konzervatoře a hned takové turné! Vše mi připomínají i červené peleríny, které jsou reminiscencí na tehdejší sborové šaty. Tentokrát nám ladí se sněhem a nádherou paláců.

Klavírista sedí celý rok převážně za klavírem. Na zájezdech se sborem jsem najednou turistka. Odpolední návštěva Ermitráže je zážitek. Nevím, kolik z 350 sálu se nám podařilo navštívit. Náhodně se potkáváme s ostatními u různých děl. V galerii je zajímavé členění podle národní příslušnosti autorů. Nejvíce mě oslovila francouzská škola. Večer nevěřím, když děvčata hlásí, že jsme nachodili 14 444 kroků. Zítra si za klavírem při soutěži nohy odpočinou…

Hana Šobrová

Klavíristka