Začíná zvláštní den, jde o poslední soutěžní víkend v mé sborové historii. Zpívám od pěti let a po maturitě odcházím studovat na vysokou školu stejně jako mé kamarádky. S příchodem nové generace si uvědomuji, kolik krásných zážitků na naše nováčky ve sborovém životě ještě čeká. Letos je v Petrohradu 11 nových členek, které zažívají první soutěž a upřímně smekám před jejich schopnostmi.

Jdeme se ráno projít k Chrámu svatého Izáka. Chrám je pojmenován na počest pravoslavného světce z Dalmácie, který byl patronem imperátora Petra I. Stavbě dominuje kupole sahající do výšky 101 metrů, na jejíž pozlacení bylo použito 100 kg čistého zlata. Rozpětí křídel holubičky (vlastně spíš holubice) v kopuli dosahuje délky dvou metrů a do samotného chrámu se vejde téměř 14 000 věřících. Stavba dnes slouží zejména jako muzeum monumentálních ikon.

V podvečer nás čeká druhé kolo soutěže. Vylosovali jsme si už po druhé číslo 1, takže našim výstupem celou akci opět zahajujeme. Dnes zpíváme v lidových kostýmech program našim srdcím nejbližší – písničky z našeho kraje. Čekání na výsledek si zkracujeme posloucháním soupeřů. Vyhlašování dělá porota velmi napínavé, ne a ne slyšet slovo ,,Permoník”, nervozita stoupá. Konečně předseda poroty, skladatel Ekimov, říká, že posledními postupujícími jsme právě my! Takže hurá do semifinále! Ještě zbývá vylosovat pořadí na zítřejší klání a heleďme se... Zase jednička. Věřím, že nám přinese štěstí i potřetí.

Tereza Sobelová