Z našeho facebookového profilu už určitě víte, že nominace na Cenu Jantar v kategorii Hudební těleso roku jsme proměnili vy výhru. Přinášíme malé ohlédnutí za slavnostním galavečerem v ostravské hale Gong.

A že to byl dlouhý den. O půl 10 čekala Koncertní sbor zvuková a prostorová zkouška na Górale Jana Vičara, kteří byli tečkou za celým večerem. Zvukaři odvedli výbornou práci, když se jim podařilo vyvážit všechny hlasy, klavír, bubínky i dřívka, to vše v prostoru, který sborovému zpěvu není vůbec přizpůsobený. Svou trpělivostí ukázali, že i podobné velké akce mohou mít lidskou tvář, a spolupráce s nimi i s režisérkou Gabrielou Petrákovou byla na jedničku – děkujeme za to.

Odpoledne se pak neslo ve znamená generálky a v 18 hodin moderátoři Lumír Olšovský a Lada Bělašková zahájili slavnostní galavečer, na kterém se sešly uměcké osobnosti nejrůznějšího zaměření. Tříhodinový program měl svižné tempo, k čemuž kromě výborných čísel přispěl i ostrovtip moderátorské dvojice. Na scéně se představili herci Vladimír Polák a Jiří Sedláček, Martin Chodúr, Hana Fialová, Tomáš Savka, Ewa Farna s Davidem Stypkou a řada dalších. Krásným zpestřením bylo taneční číslo sólistů ostravského baletu, kteří se představili s netradičním číslem z představení All that jazz, rock, blues. Večer byl prostě nabitý kulturou všech chutí i barev a posluchačům rádia nebo divákům YouTube jej zprostředkoval Český rozhlas Ostrava.

Koncertní sbor se představil nejdřív v závěru první poloviny programu, kdy s rovněž oceněným Davidem Stypkou a Ewou Farnou zazpíval píseň Dobré ráno, milá, která vyhrála kategorii Píseň roku. Následovala druhá půlka, která pro nás byla obzvlášť zajímavá právě kvůli vyhlášení kategorie Hudební těleso roku. Ocenění v této kategorii předával ředitel Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka Jaromír Javůrek, který po rozlepení obálky řekl: "Jsem nesmírně rád, a to myslím vážně, že cenu Jantar v kategorii Hudební těleso roku předám pěveckému sboru Permoník." Když si pak pro ni šli bok po boku naši dva prezidenti, Ivan Šeiner a Petr Kazík, nebylo pochyb, že soška opravdu putuje do sborové učebny. U pultíku se slova ujal pan Šeiner, který nejdřív porotu pochválil za dobrý vkus, a sošku pak symbolicky předal Petru Kazíkovi. Obrovská radost, kterou děvčata z ocenění měla, se pak přetavila v energii, která při Góralech okouzlila celý Gong.

Ovace vy stoje a diváci, kteří neopouštěli sál – podle některých zákulisních zdrojů neodcházeli s potleskem vůbec poprvé v historii haly. Děkujeme za nádherný večer a slibujeme, že v práci rozhodně nepolevíme! Stát vedle všech umělců, kteří ten večer byli oceněni, je pro nás nejen radost, ale i výzva.

autor: Dominika Škrabalová