Den 1.

Po včerejším náročném dni, který jsme strávili ve vlaku, autobuse či dokonce letadle, jsme dostatečně odpočatí vyrazilli do finské metropole - Helsinek. První památku, kterou jsme viděli, byla šeštipatrová Finská národní knihovna. Vyfotili jsme se před Evangelickou katedrálou a zazpívali místním písně Hoj, hura, hoj! a Ej, ráno, ráno, které sklidily velký úspěch.

Po krátké procházce na nás čekalo Market Square, kde jsme navštívili skvostné Flying Cinema, díky kterému jsme měli možnost prozkoumat Helsinky z ptačí perspektivy. Zašli jsme si na oběd a okusili tradiční finské pochutiny. Kolem jedné hodiny odpolední následovala krátká cesta trajektem k pevnosti Suomenlinna. Tam jsme se dozvěděli o historii Finska a seznámili se s paní Veronikou, která dříve bydlela v Plzni – tak jsme ji aspoň na chvíli přinesli zpět do naší krásné domoviny. V podvečer jsme se nalodili na trajekt a vyrazili zpátky na hotel.

Večer jsme ladili formu na blížící se soutěž u videozáznamu z předodletového Petrohradského koncertu a pilovali poslední detaily. Umění zkrátka není zadarmo :) A pak hurá do postýlek!

autor: Karolína Krúpová, Anna Knápková

Den 2.

V úterý jsme začali ladit formu. Věděli jsme, že nás v Petrohradě čekají historické sály, a proto jsme při zastavení v Helsinkách využili možnost zazpívat si v sále vskutku neobvyklém. Temppeliaukio, finsky Temppeliaukion kirkko, je unikátní a moderní kostel, vytesaný ve skále v helsinské čtvrti Töölö. Stavba, kterou projektovali architekti Timo Suomalainen a Tuomo Suomalainen, má kapacitu 750 osob a – což je pro nás zajímavější – jedinečnou akustiku.

Na místě sice zrovna byla v plném proudu zkouška na večerní koncert, ale když jsme organizátorům prozradili, kdo jsme a kam se chystáme, umožnili nám, abychom si v chrámu zazpívali. Tato spontánní vystoupení mají své kouzlo. Turisté se v minutě stávají posluchači a jejich mírné překvapení pak střídají nadšené reakce a dotazy. Je příjemný pocit hrdě se hlásit k naší zemi, městu a české sborové tradici, které reprezentujeme. Odpoledne už vlakem směr Petrohrad…

autor: Karolína Krúpová, Anna Knápková

Den 3.

Petrohrad se nám rozhodl předvést ve své monumetnální kráse. Nádherné slunečné ráno bylo jako stvořené pro poznávací projížďku. Vypočíst všechna místa by bylo velmi zdlouhavé, navíc jsou všeobecně známá, ale pokud byste se přece jen chtěli kochat s námi, řadu krásných fotek najdete na našem facebooku a instagramu.

Možná pro vás bude zajímavé získat pohled do sborového zákulisí. Jak zájezd vidí jedna z nejmladších členek zájezdu Júlia Strakošová?

Takže, tohle je tvůj první soutěžní zájezd. Měla jsi nějaké obavy? "Ne, těšila jsem se na nové zažitky, ktere si odvezu z Petrohradu i Helsinek. Je to tu úplně jiné než u nás. „

Vedle velké sborové soutěžní premiéry je pro tebe zájezd výjimečný ještě jednou věcí, že? „Ano, oslavila jsem tady své 13. narozeniny. Nebudu lhát, radši bych je slavila doma s rodinou, ale díky dobrému partě jsem si den nakonec opravdu užila.“

Jak na tebe působilo slavnostní zahájení festivalu? A myslíš, že postoupíme z osmifinále dál? „Zahájení na mě udělalo dojem, užila jsem si ho. Náš program měl šťávu a potěšil mě ohlas publika. Samozřejmě doufám, že postoupíme. Pracně jsme nacvičovali a bylo by super dostat se až do finále.“

Tak čtvrtek vše rozhodne… děvčata (a chlapec) soutěží v 15:10 našho času.

autor: Karolína Krúpová, Anna Knápková

Den 4.

Z oken našeho hotelu se díváme na Lávru Alexandra Něvského – čtvrtý největší klášter v Rusku a místo posledního odpočinku ruských velikánů kultury, vědy i historie. V tomto areálu nás čekalo první kolo soutěže. Den jsme začali prohlídkou místa a poklonili se hrobům velkých skladatelů včetně Čajkovského.

Proč vlastně jezdíme soutěžit do světa? Dosáhnout mistrovství vyžaduje hodiny práce. Roky strávené ve sboru vedou mladé zpěváky k poznání, že talent a píle přinášejí největší vítězství – nepopsatelný pocit smysluplnosti. Výrok poroty už není tak důležitý, ale když se povede, jako včera nám, postoupit do dalšího kola (čtvrtfinále), je to výborné. Pro nás, kteří jsme doprovodem sboru, je to na druhou stranu velmi těžké. Nemůžeme být na pódiu, nemůžeme nijak pomoci, ale za to po chvílích napětí, hned po doznění posledních tónu soutěžního vystoupení, zažijeme ten nádherný pocit, který trvá už 52 let. Hrdost na to, že nevelké město z nevelké země má tak úžasné mladé lidi, před jejichž uměním smeká hudební svět. Cítíme respekt a obdiv od všech sborů, porotců a posluchačů. Je to krásná odměna za vše, co jsme úspěchu obětovali.

autor: Petr Kazík

Den 5

Volný den před čtvrtfinále jsme prožili poznáváním, pro některé z nás připomenutím, okolí Petrohradu. Vydali jsme se do Kateřinského paláce – Carského sela. Toto letní sídlo carské rodiny má svůj velký půvab i pod sněhem.

Když se tak zvaný Velký sál, plný zlata a zrcadel, rozezněl českou písní Hoj, hura hoj, byl to nádherný pocit. Takový pozdrav jeho historie nepamatuje. Díky výborné ruské průvodkyni, která nás všude uvádí jako nejvýznamnější delegaci, trávíme v Jantarové komnatě, kterou v sezóně prochází výpravy ve dvouminutových intrvalech, přes deset minut, abychom mohli pocítit blahodárný vliv jantaru. Vzpomínám si na první návštěvu Ruska se sborem, kdy jsme přes něj putovali v roce 1985 na festival do japonské Shisuoki. Tenkrát ještě studentka konzervatoře a hned takové turné! Vše mi připomínají i červené peleríny, které jsou reminiscencí na tehdejší sborové šaty. Tentokrát nám ladí se sněhem a nádherou paláců.

Klavírista sedí celý rok převážně za klavírem. Na zájezdech se sborem jsem najednou turistka. Odpolední návštěva Ermitráže je zážitek. Nevím, kolik z 350 sálu se nám podařilo navštívit. Náhodně se potkáváme s ostatními u různých děl. V galerii je zajímavé členění podle národní příslušnosti autorů. Nejvíce mě oslovila francouzská škola. Večer nevěřím, když děvčata hlásí, že jsme nachodili 14 444 kroků. Zítra si za klavírem při soutěži nohy odpočinou…

autor: Hana Šobrová

Den 6.

Začíná zvláštní den, jde o poslední soutěžní víkend v mé sborové historii. Zpívám od pěti let a po maturitě odcházím studovat na vysokou školu stejně jako mé kamarádky. S příchodem nové generace si uvědomuji, kolik krásných zážitků na naše nováčky ve sborovém životě ještě čeká. Letos je v Petrohradu 11 nových členek, které zažívají první soutěž a upřímně smekám před jejich schopnostmi.

Jdeme se ráno projít k Chrámu svatého Izáka. Chrám je pojmenován na počest pravoslavného světce z Dalmácie, který byl patronem imperátora Petra I. Stavbě dominuje kupole sahající do výšky 101 metrů, na jejíž pozlacení bylo použito 100 kg čistého zlata. Rozpětí křídel holubičky (vlastně spíš holubice) v kopuli dosahuje délky dvou metrů a do samotného chrámu se vejde téměř 14 000 věřících. Stavba dnes slouží zejména jako muzeum monumentálních ikon.

V podvečer nás čeká druhé kolo soutěže. Vylosovali jsme si už po druhé číslo 1, takže našim výstupem celou akci opět zahajujeme. Dnes zpíváme v lidových kostýmech program našim srdcím nejbližší – písničky z našeho kraje. Čekání na výsledek si zkracujeme posloucháním soupeřů. Vyhlašování dělá porota velmi napínavé, ne a ne slyšet slovo ,,Permoník”, nervozita stoupá. Konečně předseda poroty, skladatel Ekimov, říká, že posledními postupujícími jsme právě my! Takže hurá do semifinále! Ještě zbývá vylosovat pořadí na zítřejší klání a heleďme se... Zase jednička. Věřím, že nám přinese štěstí i potřetí.

autor: Tereza Sobelová

Velké finále

Neděle je plná slunce. I do Petrohradu dorazil pozdrav jara. Teplota vystoupala nad nulu a slunce rozpouští hromady sněhu. Snad jsme dokázali rozehřát srdce porotců. Zatím se tvářili velmi pozitivně, ale v semifinále je celkem 13 sborů a každý má jen jednu píseň, jednu šanci. Dnes navíc byli přizváni další tři noví porotci, kteří nejsou ovlivněni předchozími výkony.

Pro semifinále volíme ruskou skladbu Šorochi, kterou již před mnoha lety vybrala do repertoáru umělecká vedoucí a zakladatelka sboru Eva Šeinerová. Sázíme na její cit a dramaturgickou genialitu, kterými dobyla světová pódia. Semifinále startujeme – už potřetí na tomto klání jsme si vylosovali jedničku. Sál naši skladbu evidentě s nadšením příjímá a odměňuje nás velikým potleskem. Dalších dvanáct sborů soutěží o účast ve finále a snaží se tak přiblížit kýžené Grand Prix. Dopoledne v Capelle, kde soutěžíme, má rychlý spád. Všechny sbory nastupují na jeviště a zpívají společné písně, které v sále Academic Capella znějí famózně. Porota vzápětí přichází a oznamuje dvě trojice sborů, které se utkají ve velkém finále, tři sbory v dětské kategorii a tři v naší mládežnické.

Jsme tam! Opět jdeme jako první. Jen si v zákulisí odkladáme noty, ze kterých jsme zpívali společné písně, a už stojíme zpátky na podiu. Sázíme na jistotu. Úžasná píseň na lidové motivy od nás ze Slezska Hoj, hura, hoj! Otmara Máchy je náš trumf. Trio sólistek skvěle haleká a sbor maluje v tónech naše Beskydy a domov, který se ve světě léta snažíme proslavit. Aplaus je obrovský. Víme, že už jsme zlatí, ale Grand Prix je nejvyšší meta. Předseda poroty ještě poznamená, že poprvé v šestileté historii soutěže bylo rozhodnutí poroty zcela jednomyslné a že jsme překonali všechna bodová hodnocení za celou historii soutěže. Absolutním vítězem 6th World Children and Youth Choral Championship St. Petersburg 2019 a festivalové Grand Prix se stává Koncertní sbor Permoník z Karviné! Z publika nám podávají vlajku České republiky, kterou nám darovali na cestu 'rodiče – zakladatelé' sboru manželé Šeinerovi. Zaznívá hymna festivalu na naši počest a vlajka vlaje nad našimi rozzářenými hlavami. Byla to těžká cesta, ale stála za to. Ocenění člověka nesmírně potěší, ale radost a hrdost, která je na sboru vidět, to je důvod, proč svou práci děláme a proč sbor funguje již 53 let.

autor: Martina Juríková