Sbor Permoník z Karviné má za sebou úspěch na další světové soutěži. Tentokrát se vydal až do Japonska, kde soutěžil ve dvou kategoriích. A své renomé potvrdil naprosto úžasnými výsledky. Po vyhlášení výsledků Permoníky dojal jeden z nejvýznamnějších sborových autorů současnosti Xabier Sarasola, který sboru věnoval patero svých skladeb. Za soutěží se ve společných odpovědích na naše otázky, které jsme ihned vyhlášení výsledků zaslali do Japonska, ohlédli prezident Permoníku Petr Kazík a sbormistryně Martina Juríková, která spolu s dětmi stojí za fantastickým úspěchem.

Dovolte mi, abych vám co nejsrdečněji pogratuloval k úžasnému výsledku. V jakém složení Permoník v Japonsku vystoupil?

Na soutěž jsme vyrazili v komornější sestavě, než nás domácí obecenstvo většinou slyší. 33 vybraných zpěváků přesto dokázalo v japonském sále Dai-ichi Seimei Hall zaujmout. K nádhernému prožitku přispěla i dokonalá akustika, ve které sbor konkuroval i tělesům početnějším nebo smíšeným. Velkým vítězstvím bylo už to, že nás porota vybrala ze 139 přihlášených sborů z celého světa a počet přihlášených tak zredukovala na 59 soutěžících ze 14 zemí. Mohli jsme proto s klidným svědomím vystoupit jen s ambicí představit českou sborovou školu, jejíž výraznou tváří je po interpretační stránce i zakladatelka Permoníku paní Eva Šeinerová.

Jsou asijské soutěže něčím specifické?

Vzhledem k tomu, že jsme zpívali v Japonsku už popáté, víme, že jejich styl je poněkud odlišný a že prosadit se mezi asijskými sbory bude velmi obtížné. Naštěstí jsme měli dva dny na aklimatizaci a den před soutěží jsme si dali půldenní zkoušku, abychom doladili formu. Soutěžili jsme ve dvou kategoriích. V sobotu to byla kategorie Mládežnické sbory (věk zpěváků do 28 let). Náš výběr má průměr 17,5 let, takže jsme se utkali s výrazně staršími. Náš program měl 15 minut a obsahoval 2 povinné písně: jednu společnou pro všechny z dílny současného japonského autora a jedna skladba musela být z období renesance nebo baroka. Pouze jedna přitom mohla být s doprovodem klavíru. Zpívali jsme taky dvě české písně.

Jaké byly soutěžní podmínky a čím si sbor musel projít?

V dokonalé akustice se sboru povedl výjimečný výkon, což konstatovaly samy dívky (a jeden chlapec) a ten pocit je nejdůležitější. Naštěstí měla podobný pocit i porota a rozhodla, že z naší kategorie postoupí navzdory pravidlům do Grand Prix soutěže dva soubory. Postup mezi 8 nejlepších byl z říše snů. Konkurence byla skutečně obrovská (14 sborů – 6 z Japonska, 2 z Hong Kongu, 2 z ČR, a po jednom z Číny, Ruska, Taiwanu a Filipín. Druhá kategorie Současná hudba sice byla, co se počtu účastníků týče, menší (10 sborů – Japonsko 3, Hong Kong 2, ČR 2, Taiwan, Jižní Korea a Singapur), ale kvalitou a pestrostí ještě výraznější.

Takže jaké je celkové resumé vaší japonské mise?

V kategorii Youth Choir se stal absolutním vítězem s postupem do Grand Prix sbor Toyota City Boys & Girls Choir Youth z Japonska (94,3 body). Gold Prize, Second Prize a mimořádný postup do Grand Prix získal náš Koncertní sbor Permoník (92,9 bodů). V kategorii Contemporary Music se stal absolutním vítězem (Gold Prize, First Prize) smíšený sbor The Vocal Consort ze Singapuru (93,4 body), Gold Prize, Second Prize si odváží smíšený sbor Diocesan Choral Society z Hong Kongu (93,3 body) a Gold Prize, Third Prize Permoník (91,4 body).

Permoník si vydobyl ještě jedno vzácné ocenění, které se týkalo tamějšího autora, je to tak?

Ano, největším oceněním je zvláštní cena za nejlepší interpretaci povinné společné písně japonského autora Naoto Aizawa „Do you know this, my dear?”. Jeho poděkování bylo skutečně srdečné. Asi nejdůležitější, pokud je možné hodnotit neporovnatelné, je, že v celkovém hodnocení všech 59 sborů ve všech kategoriích máme 4. nejvyšší bodová hodnocení!!! Jediné podstatné je, že město o velikosti průměrného sídliště z měst, ze kterých byli naši soupeři, dokáže poslat do světa takovou kvalitu. To je práce za 52 let, kterou začala Eva Šeinerová a dnes v ni pokračují Martina Juríková, Karina Grimová a s obrovskou podporou korepetice Lukáše Michla.

Jakým způsobem jste takový úspěch oslavili a co vás posledních pár dní v Japonsku ještě čeká? V pondělí jsme navštívili Národní park Hakone. Následoval slavnostní oběd v místní restauraci s tradiční vlastní úpravou potravin na grilech přímo na stolech. Po obědě projížďka lodí na jezeře Aši s výhledem na Fuji San a také lanovkou na horu Komagatake. V úterý si užijeme workshop a koncert tří sborů na Univerzitě Jokohama. Ve středu nás čeká celodenní výlet do Nikkó, návštěva slavné svatyně Tóšógů a mauzolea slavného vládce Tokugawy Iejasua. Následuje návštěva jezera Čúzendži a vodopádů Kegon. Ve čtvrtek navštívíme po vlastní ose Tokyo. Čeká nás vyhlídka v budově Tokyo Metropolitan Government ve čtvrti Shinjuku – Tokyo z ptačí perspektivy. Podíváme se i do čtvrti Shibuya se známou největší křižovatkou na světě. A v pátek hurá domů!

Tak ještě jednou gratuluji k nádhernému úspěchu, který je chloubou celého Moravskoslezského kraje i České republiky. A přeji šťastný návrat zpět.

autor: Milan Bátor