Naši kluci jsou zlatí, aneb zápisky z Gruzie Soutěž, na kterou se Mužský komorní sbor vydal do Tbilisi, to je muzika, výborné jídlo a folklór v ulicích města. A jako zlatá tečka za celým zájezdem taky festivalová Grand Prix!

Fiestalonia Georgia je hudební festival, který se trochu vymyká. Kromě sborů na něm soutěží i sóloví zpěváci, taneční soubory a instrumentalisté. Mužský komorní sbor se na něj připravoval od konce srpna a během zkoušek spolu členové strávili bezmála 60 hodin. Za tu dobu zvládli připravit repertoár do dvou kategorií – Academic Singing (klasická hudba) a Folklore Singing.

Sbory tady soutěží v několika dalších podkategoriích podle věku a žánru, o Grand Prix festivalu se pak utkají i se sólisty, menšími vokálními ansámbly, tanečníky i instrumentalisty. V den, kdy jsme odsoutěžili, jsme věděli, že nás porota vybrala, abychom vystoupili na závěrečném galakoncertě v sále místní univerzity, který bude spojený s předáváním cen. Nicméně o výsledcích jsme se mohli jen dohadovat.

Soutěže jsou vždycky trochu nevděčné v tom, že příprava na ně zabere spoustu času a během 10 minut je pak po všem. Kromě zpěvu nás ale v Gruzii čekalo i poznávání zdejší bohaté kultury, tradic a samozřejmě Tbilisi a jeho okolí. Pokud se někdy do této země vydáte, určitě byste neměli minout starobylé město Mtskheta. Tamní klášter je starý cca 1500 let a je nejvýznamnějším křesťanským poutním místem v Gruzii. Z meditace nás vytrhla cesta maršrutkou, kterou jsme sobě i našim průvodcům zpestřovali zpěvem a hraním na melodiku, na kterou se mimochodem dá zahrát úplně všechno od Queenů až po Vičara. Pokračovali jsme do skalního města Uplistsikhe a pak už na hotel, kde skončil náš první den v Gruzii.

Festival oficiálně začal druhý den našeho pobytu, a to v příjemném uměleckém ruchu. Po oficialitách nás festivaloví průvodci vzali na prohlídku městem a my tak začali přicházet Tbilisi na chuť. Je to město komplikované – mimo centrum se nám Evropanům může zdát, že místní žijí v neutěšených podmínkách, ale oni sami to tak nevnímají. Historické centrum je ale kouzelné místo se spoustou hezkých uliček a tradičních i moderních budov.

V den soutěže jsme zkoušeli ve škole nedaleko hotelu, takže jsme si prošli i čtvrť, kde žijí obyčejní Tbilisané, a vlastně jsme zjistili, že by se vzhledově od našich měst až tak nelišila, kdyby se tady investovalo do oprav. Spolu s divokostí na silnicích to vytváří celkem jedinečný kolorit – silnice nesilnice, pruh nepruh... kdo má silnější klakson, ten jede. Odsoutěžili jsme kolem páté hodiny odpoledne a šťastní z dobře odvedené práce jsme šli na tradiční gruzínskou večeři do restaurace, kde jsme při jídle obdivovali gruzínské muzikanty a folklórní tanečníky.

Volnou sobotu jsme strávili ve městě, nakoupili suvenýry a hlavně se kochali nádherným výhledem z pevnosti Narikala, ze které má člověk Tbilisi jako na dlani. Malebný pohled narušuje jen troubení aut dole na silnicích. Protože se nám nahoře líbilo, rozhodli jsme se tam vydat ještě jednou, abychom se podívali na západ slunce. Lepší zakončení dne jsme si nemohli přát.

V neděli nás čekaly dva úkoly – natočit festivalový klip se všemi účastníky a zazpívat na večerním galakoncertě, kde porota vyhlásila výsledky. Natáčení klipu bylo hlavně únavné, protože organizátoři k naší lítosti nezvolili zrovna nejzajímavější píseň. Nicméně to zajímavé přišlo, když jsme dostali 2 minuty, abychom přidali i nějakou svou píseň. V neděli totiž bylo 28. října a při příležitosti oslavy 100 let od vzniku Československa napadlo kluky zazpívat českou hymnu. Tak jsme naše významné výročí oslavili stovky kilometrů od domova s tou nejkrásnější melodií na rtech. A možná právě proto, že jsme v takovou chvíli byli tak daleko, jsme si víc než kdy jindy uvědomovali, kam patříme.

Večerní vyhlášení bylo díky mnoha kategoriím různorodé. Představili se opravdu všichni účastníci a atmosféra v sále byla hlavně při tanečních vystoupeních vysloveně bouřlivá. Vítězové kategorií byli vždy ohlášení až na konec, takže jsme při vyhlašování jen počítali, kolik souborů v našich kategoriích ještě zbývá. Po tom, co jsme dvakrát slyšeli First Prize, už jsme se jen radovali a tomu, co se děje na jevišti, jsme více méně přestali věnovat pozornost. Až do chvíle kdy jsme si uvědomili, že nás čtou potřetí se slovy 'the winner of GRAND PRIX is the Male Chamber Choir Permonik'. Sbormistryně samým nadšením úplně zapomněla jít pro trofej a z radosti ji musel vytrhnout až jeden z členů sboru, který jí připomněl, že na ni zřejmě čekají na pódiu. Cenu, diplom i plaketu jsme společně převzali... i když plaketu jsme zapomněli někde v Gruzii. Nedá se nic dělat, hlavně že máme pohár.

Pondělí bylo za odměnu ve znamení výletu, tentokrát do starodávné pevnosti Akhaltsikhe a lázeňského městečka Borjomi s proslulým léčebným pramenem. No a pak už hurá domů. Nikoho jsme nezapomněli, kufry doletěly spolu s námi a na nádraží v Karviné nás čekalo nádherné přivítání, o které se postarali rodiče, Koncertní sbor, Sbor přátel zpěvu a řada dalších kamarádů i fanynek :)

Děkujeme všem za obrovskou podporu. Za tu finanční pak především Statutárnímu městu Karviná, Moravskoslezskému kraji a Vám, rodiůčm. Tak jsme vám ty medaile přivezli!

autor: Dominika Škrabalová